Krása

http://www.youtube.com/watch?v=Cp0Oh6Ckh1M&feature=related

Je jaro tady?

Při pohledu z okna vidím modré nebe, sem tam mráček, ale těch pár šedých šmouh a chuchvalců mi náladu zkazit nedokážou. Na konci února to vypadá, že jaro je tady. To je vlastně skvělá zpráva. Maminky vatahují kočáry se snahou provětrat své dětičky a pochlubit se jimi, milenci se vydávají na procházky, protože na slunci je přece jen fajn. Vykouzlí Vám úsměv na tváři ať už je Vám pět, osmnáct, třicet nebo padesát. Všechno se zdá nějakým způsobem jednodušší a veselejší. Ale je to tak, je jaro už definitivně tady? Nebo ještě přijde sníh a nepříjmený chlad, který všechno opět pokazí? Chtěla bych jaro přivítat s otevřenou náručí, ale taky potřebuji ještě chvíli času. Probrat se ze zimního spánku,čas abych se dokázala přizpůsobit tomu novému co mě třeba může čekat, dát možnost přírodě se probudit. Jenže pořád se mi do hlavy vkrádá ta stejná otázka, je to už opravdu jaro nebo jen lákavá upoutávka na něco co přijde až za měsíc, dva?

Kultura za 500.

Posledních pár dnů, týdnů jsem se snažila rozšířit své obzory v kulturní oblasti a navšítivla kulturní zařízení velice obvyklé pro naše zeměpisné šířky. A to kino a divadlo. Co mohu dodat byly to vskutku krásné zážitky.

V kině jsem zhédla velkofilm Austrálie. Nic moc jsem o něm nevěděla a ani jsem netušila co čekat. Sedla jsem si a po dvou a půl hodinách jsem odcházela nadšená. Možná to bylo tou romantikou (nemusím ji moc, ale občas je fajn), napětím, či tak strašně dojemným příběhem.:-) Myslím si že to byl film spíš pro holky, i když možná některým chlapům se taky zamlouval. Kdo ví, s žádným jsem o filmu nemluvila. Což je možná škoda, mohla jsem se určitě dozvědět množství zajámavých připomínek. Každopádně byl to hezký film. A do kina zase asi dlouho nepůjdu.

Druhá část mého kulturního týdne se odehrála v divadle Antonína Dvořáka v Ostravě. Kde jsem byla s kamarádkou na představení se jménem Divadelní komedie, žánr divadelní komedie :-). A já jak moc do divadla nechodím, teda jako chodím, ale většinou jsem spíš na pódiu jako účinkující, jsem si hru náramně užila. Mohu vřele doporučit, možná víc než to kino. Hra nebyla plná okouzlujících herců a příběh taky nebyl nijak zvlášť strhující, ale jako celek výborný. Bylo to vtipné, všichni se bavili a o tom život přeci je. :-)

Otázky

Prý je líbání mužská záležitost a ženy se v něm nevyznají. Co to je za hloupost. At mi to laskavě někdo objasní. Proč filmy vždycky končí svatbou a nikdy nepokračují. Proč mají léky vedlejší účinky. Proč s tím, s kým chcete být být nemůžete. Kdo poprvé vyslovil, že prý blondýny jsou hloupé. Proč jsem celý život tak moc ukecaná, a mluvím i ve chvílích kdy to třeba není zrovna moc vhod. Kdo vymyslel větu " Moje nejoblíbenější je ...". Jak dlouho budeme žít? Kdy dojdou veškeré zásoby plynu? Proč má ježibaba vždycky jeden obří chlup, co jí roste z bradavice. Kolik noh má stonožka. Kdy chlapům začnou vypadávat vlasy. A proč jsou něčí ruce o moc krásnější než jiné. Kam se schovat když se bojím. Jak odpovědět na všechny tyhle otázky ...

Chybí

Ještě mi chybí, ne pořád. Jen někdy, jen v určitých situacích, možná ve chvílích kdy se cítím tak sama. Stále mi chybí, ale časem, časem snad přestane.

Hledám odpověď, kdo bude vědět ať se ozve

Proč musí být všechno tak zatraceně složité ...

Přicházení a odcházení

Prý se lidé kolem nás neustále mění. Jedni odcházejí a jiní přicházejí a já mám stále větší pocit že jich odchází nějak moc, a jsou to ti co jsou mému srdci nejblíž. Ale možná to je jen ten pocit a pravda je někde jinde. Vím že pokud někdo odejde, je tu naděje že se můžu těšit na nově příchozího. Netuším kdy to bude, ale ani jak moc si mě získá. A třeba už zůstane napořád ....