Copatá Lucie

Copatá Lucie cupitá ulící.
Zatahám ji za cop, ale jen málo.
"Lucie, ty nemáš cop, ale ocásek!"
"Tomáši, ty jsi ale makovec!"
My se škádlíme. Jakou to má cenu?
Lucie se umí hezky smát.

Vzpomínky na první třídu :-)

Muži díl III.

Muž a jeho přátelé si vzájemně lžou. Jsou si přáteli jen v tom nejlepším. Sotva člověk předvede tomu druhému to nejhorší, co v sobě nosí, je po přátelství. Sotva řekne těm druhým pravdu, ztratí je. Pokud druhé požádá, aby mluvili pravdu, ztratí je. Neboť muž žije sám pro sebe a má na to právo.

Všechno, co muž dělá, jako by už někdy předtím dělal. Pořád líbá tatáž ústa, objímá tutéž ženu, hledí do tých očí, jež nevydají své tajemství. Muž nosí po celý život tentýž obličej, avšak při holení pokaždé spatří v zrcadle cizince. Po celý život obývá totéž tělo, jenomže uvnitř není nikdy stejný. Ať zamíří kamkoli, nachází místo, jež zná i nezná, je doma a nikde, je ve svém vlastním světě i na území nikoho.

Každý muž má strach. Ženy také...

Muži díl II.

Každý muž je lhář, gauner, chuligán nebo otrava, a přece se nestal ničím z toho záměrně ani s potěšením ani z potřeby ani na úkor jiných a snad i příjemnějších možností, takže na tom sám nenese vinu. Stává se lhářem náhodou. Tím větším lhářem, čím vášnivěji touží po pravdě. I darebákem se stává náhodou, když třeba zažije něco ošklivého ve chvíli, kdy chce být vlídný. Je zlodějem, jenž neví, kdy vlastně kradl a komu a co. Není si vědom, že podvádí ani zda šidí ostatní anebo sám sebe. Muž je mužem náhodou. Mohl být třeba opicí. Pevnou rukou se chopí svého údělu, ať už je sebeubožejší, a skáče při tom radostí.

Muž má nemnoho potřeb a mraky toužebných přání. Avšak jedna potřeba je totožná s jednou touhou: láska. Láska je stejně jako peníze věc nebezpečná, a vlastní-li muž něco takového, nutí ho to do prapodivných póz, kdežto nedostatek v tomto směru působí ničivě. Snad z nedostatku lásky vynalezl muž náboženství, začal pít či pohrdat básníky.
Být milován znamená být přijímán. Milovat rovná se přijmout. Přijímat je dobré, ale často nemožné. Odmítat je špatné, leč normální. Člověk není nic zvlášť krásného, nádherné na něm však je, jak po kráse touží. Snaha milovat působí u člověka jaksi komicky a hrozně. Skutky muže, jenž hledá možnost milovat a být milován, jsou divné, poněvadž v naději, že lásku přivábí, se muž stává odborníkem na ledasco. Vše co muž dělá, dělá kvůli lásce je to tudíž beznadějné a zbytečné, nádherné a komické.

Muži díl I.

Každý muž je dobrý muž ve špatném světě. Svět žádný muž nezmění. To muž sám se mění, po celý život se stává z dobrého špatným či ze špatného dobrým, tak a zase naopak, a potom umře. Lhostejno, jak nebo proč nebo kdy se proměňuje, stále zůstává dobrým mužem ve špatném světě, jak sám dobře ví. Po celý život zápasí se smrtí a nakonec ten boj prohrává, přičemž si bez ustání uvědomuje, že takhle dopadnout zkrátka musí. Údělem každého muže je osamělost - a také nezdar. Kdo hledá únik ze samoty, je blázen. Kdo neví, že tohle celé je skrz naskrz nezdar, je hlupák. Kdo se tomu všemu nesměje, je suchar. Jenomže ten blázen je dobrý muž a stejně tak ten hlupák a suchar nejinak, jak každý dobře ví. Každý muž je nevinný a nakonec osamělý blázen, osamělý hlupák či osamělý suchar. Ale taková už je mužská podstata. Je to smysl života jejž každý muž žije.

Sudba žádného z mužů není dobrá, nikdo nezůstane nezraněn, avšak některým se bolístky pomalu zacelí. Jiní však churaví napořád.

Muž žije svůj život v nevědomosti, aniž mu kdy dojde, jaký význam se ve skutečnosti tají ve zkušenostech, aniž pochopí velikou pravdu o sobě samém. Prožívá celý svůj život v reálném čase, ty minuty a minuty, kdy je vzhůru a dělá všechno možné, anebo kdy zcela vyřízený v posteli spí či nespí či zahání noční můry. Muž najdou žije okamžikem a mimo dosah tajemství. Zničehonic se stává zajatcem okamžiku a zůstává jím, dokud opět nezavadí o to ztracené tajemství - a to už je mrtvý. Dokud muž žije, hledá ženu - zajatkyni okamžiku a doufá že v ní nalezne tajemství věčné. Avšak muž a žena spolu to tajemství nenajdou.

Nikdo se nestará o nikoho jiného než o sebe. Nikdo nemiluje nikoho jiného než sebe. Žena je vděčná muži, jenž ji uvrhne do hlubin vášnivého zaujetí pro sebe samu, a muž je na tom úplně stejně. Společně docházejí k jakýmsi blaženým či hrůzu nahánějícím vjemům a říkají tomu láska. Bývá to však pro ně pouze další způsob, jak na okamžik zapomenout na palčivou pravdu, že život je nesmysl.

Velký den

Pozor, pozor dneska byl můj VELKÝ DEN a kdo tam nebyl o hodně přišel :-) Vlastně se nejednalo o nic extra, nepovila jsem dítě, neslavila žádné významné výročí, nic jsme nevyhrála. Měla jsem (jen) promoci !!!!!!

V první chvili jsem si nechtěla připustit, že by to mohlo být něco tak velkého, slavnostního, oficiálního, nervózního, v některých chvíli i horkého, trochu směšného a dalo by se použít dalších tisíc přídavných jmen jaký to bylo, ale asi je to zbytečný. Kdo tam nebyl nebo neprožil vlastní promoci netuší. Úchvatný, luxusní prostě hodně dobrej val :-D takhle bych to asi shrnula. Všichni měli oblečené né moc vkusné šedé taláry, které existovaly v jedné univerzální velikosti a to sice XXL. Všem moc slušely jen co je pravda a pokud by začala doba ledová už vím co si obléknout, abych přežila. Slzy tekly proudem, vzduch byl prosycen tisícem pafrémů, blesky foťáků oslepovaly, všichni se snažili vypadat strojeně a uvnitř se každý dmul pýchou, že zrovna jejich dítě, vnouče, přítel, přítelkyně stojí tam a jsou ve středu veškerého zájmu.

Zhruba v polovině obřadu? začal děkan mluvit o malíři Gaugainovi, doteď netuším proč a význam veškerých jeho slov mi uniká. Promlouval nám do duše a zároveň se nám možná snažil vnutit určitý druh umění, který ho oslovuje. :-) No proč ne, byla to možnost tak ji využil. My studenti jsme taky využili situace a proti všem pravidlům jsme s chutí házeli do vzduchu své klouboučky (součást stylového promočního oblečku). Poslední malý prostestík proti honoraci. A teď vzhůru do života.
Byl to hodně silný zážitek. Takových víc a celý svět bude plný úžasných emocí :-)

Možná časem dodám i nějaké to foto.

Výkřik

Tohle je pokus o něco, asi je to dost špatný, ale co už.

V pokoji luxusního hotelu ztrácím sám sebe. V hlavě mi běží tisíce možná desetitisíce otázek na které nedokážu odpovědět. Všechno se mi plete a nevím jestli tohle je realita nebo jen hodně špatnej sen. Štípnu se. Hmm asi je to pravda. Opustila mě. Nás. Nejspíš se nikdy nevrátí. Proč? Co bylo špatně? Udělal bych pro ni všechno na světě, všecičko a přece jen to nebylo dost. Možná toho bylo přespříliš. Je to divný a zamotaný. Miluju ji a ona odešla s mým srdcem. Dal jsem jí ho a ona odešla. Dá se bez srdce žít? Kdo ví. Jaký život to bude? Můžu cestovat, užívat si s cigárem v koutku a lahví v ruce. Spíš ne. Sedím tady v tomhle všivým hotelu a brečím. Obrovské slzy se mi koulejí po tvářích, co to znamená, když chlap kvůli ženě pláče? Zaslouží si to vůbec? Toužím po ni. Čím míň ji můžu mít, tím víc po ni toužím. Najdu ji a dostanu. Ještě jednou, naposledy bych chtěl cítit vůni jejího parfému. Byl tak omamný, dováděl mě k šílenství. Jako ona ...

P.S. Omlouvám se autorovi první věty že jsem ji zneužila, snad to pochopí :-)

Help ...

Je ještě dnes v módě provozovat dobré skutky? Možná. Já jeden udělala. Odvezla jsem jednoho chorého staříka (kterého jsem v životě neviděla a asi ani neuvidím) z místa A do místa B (prosil s pláčem na krajíčku, kdo by odolal ). Není podstatné jak daleko, ani jak dlouho to trvalo. Snad pár sekund, minut nevím. Ale ten pocit uspokojení trval ještě celý dlouhý den. Nejspíš se ze mě nestane samaritánka zachraňující ubohé, nemohoucí a nemocné. Škoda :-)
Některé věci se ale vyplatí dělat už pro tu chvíli, ten jediný moment, jedinou minutu, která vám může změnit třeba i život ...

Jako poprvé ...

Nevím jestli se cítm stejně, možná o něco líp než poprvé :-) Každopádně tohle je první, nejprvnější a taky nejpodivnější post v mém blogu. Takže začínáme dámy a pánové ...