Velký den

Pozor, pozor dneska byl můj VELKÝ DEN a kdo tam nebyl o hodně přišel :-) Vlastně se nejednalo o nic extra, nepovila jsem dítě, neslavila žádné významné výročí, nic jsme nevyhrála. Měla jsem (jen) promoci !!!!!!

V první chvili jsem si nechtěla připustit, že by to mohlo být něco tak velkého, slavnostního, oficiálního, nervózního, v některých chvíli i horkého, trochu směšného a dalo by se použít dalších tisíc přídavných jmen jaký to bylo, ale asi je to zbytečný. Kdo tam nebyl nebo neprožil vlastní promoci netuší. Úchvatný, luxusní prostě hodně dobrej val :-D takhle bych to asi shrnula. Všichni měli oblečené né moc vkusné šedé taláry, které existovaly v jedné univerzální velikosti a to sice XXL. Všem moc slušely jen co je pravda a pokud by začala doba ledová už vím co si obléknout, abych přežila. Slzy tekly proudem, vzduch byl prosycen tisícem pafrémů, blesky foťáků oslepovaly, všichni se snažili vypadat strojeně a uvnitř se každý dmul pýchou, že zrovna jejich dítě, vnouče, přítel, přítelkyně stojí tam a jsou ve středu veškerého zájmu.

Zhruba v polovině obřadu? začal děkan mluvit o malíři Gaugainovi, doteď netuším proč a význam veškerých jeho slov mi uniká. Promlouval nám do duše a zároveň se nám možná snažil vnutit určitý druh umění, který ho oslovuje. :-) No proč ne, byla to možnost tak ji využil. My studenti jsme taky využili situace a proti všem pravidlům jsme s chutí házeli do vzduchu své klouboučky (součást stylového promočního oblečku). Poslední malý prostestík proti honoraci. A teď vzhůru do života.
Byl to hodně silný zážitek. Takových víc a celý svět bude plný úžasných emocí :-)

Možná časem dodám i nějaké to foto.