Každý muž je lhář, gauner, chuligán nebo otrava, a přece se nestal ničím z toho záměrně ani s potěšením ani z potřeby ani na úkor jiných a snad i příjemnějších možností, takže na tom sám nenese vinu. Stává se lhářem náhodou. Tím větším lhářem, čím vášnivěji touží po pravdě. I darebákem se stává náhodou, když třeba zažije něco ošklivého ve chvíli, kdy chce být vlídný. Je zlodějem, jenž neví, kdy vlastně kradl a komu a co. Není si vědom, že podvádí ani zda šidí ostatní anebo sám sebe. Muž je mužem náhodou. Mohl být třeba opicí. Pevnou rukou se chopí svého údělu, ať už je sebeubožejší, a skáče při tom radostí.
Muž má nemnoho potřeb a mraky toužebných přání. Avšak jedna potřeba je totožná s jednou touhou: láska. Láska je stejně jako peníze věc nebezpečná, a vlastní-li muž něco takového, nutí ho to do prapodivných póz, kdežto nedostatek v tomto směru působí ničivě. Snad z nedostatku lásky vynalezl muž náboženství, začal pít či pohrdat básníky.
Být milován znamená být přijímán. Milovat rovná se přijmout. Přijímat je dobré, ale často nemožné. Odmítat je špatné, leč normální. Člověk není nic zvlášť krásného, nádherné na něm však je, jak po kráse touží. Snaha milovat působí u člověka jaksi komicky a hrozně. Skutky muže, jenž hledá možnost milovat a být milován, jsou divné, poněvadž v naději, že lásku přivábí, se muž stává odborníkem na ledasco. Vše co muž dělá, dělá kvůli lásce je to tudíž beznadějné a zbytečné, nádherné a komické.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat