Výkřik

Tohle je pokus o něco, asi je to dost špatný, ale co už.

V pokoji luxusního hotelu ztrácím sám sebe. V hlavě mi běží tisíce možná desetitisíce otázek na které nedokážu odpovědět. Všechno se mi plete a nevím jestli tohle je realita nebo jen hodně špatnej sen. Štípnu se. Hmm asi je to pravda. Opustila mě. Nás. Nejspíš se nikdy nevrátí. Proč? Co bylo špatně? Udělal bych pro ni všechno na světě, všecičko a přece jen to nebylo dost. Možná toho bylo přespříliš. Je to divný a zamotaný. Miluju ji a ona odešla s mým srdcem. Dal jsem jí ho a ona odešla. Dá se bez srdce žít? Kdo ví. Jaký život to bude? Můžu cestovat, užívat si s cigárem v koutku a lahví v ruce. Spíš ne. Sedím tady v tomhle všivým hotelu a brečím. Obrovské slzy se mi koulejí po tvářích, co to znamená, když chlap kvůli ženě pláče? Zaslouží si to vůbec? Toužím po ni. Čím míň ji můžu mít, tím víc po ni toužím. Najdu ji a dostanu. Ještě jednou, naposledy bych chtěl cítit vůni jejího parfému. Byl tak omamný, dováděl mě k šílenství. Jako ona ...

P.S. Omlouvám se autorovi první věty že jsem ji zneužila, snad to pochopí :-)