Muži díl I.

Každý muž je dobrý muž ve špatném světě. Svět žádný muž nezmění. To muž sám se mění, po celý život se stává z dobrého špatným či ze špatného dobrým, tak a zase naopak, a potom umře. Lhostejno, jak nebo proč nebo kdy se proměňuje, stále zůstává dobrým mužem ve špatném světě, jak sám dobře ví. Po celý život zápasí se smrtí a nakonec ten boj prohrává, přičemž si bez ustání uvědomuje, že takhle dopadnout zkrátka musí. Údělem každého muže je osamělost - a také nezdar. Kdo hledá únik ze samoty, je blázen. Kdo neví, že tohle celé je skrz naskrz nezdar, je hlupák. Kdo se tomu všemu nesměje, je suchar. Jenomže ten blázen je dobrý muž a stejně tak ten hlupák a suchar nejinak, jak každý dobře ví. Každý muž je nevinný a nakonec osamělý blázen, osamělý hlupák či osamělý suchar. Ale taková už je mužská podstata. Je to smysl života jejž každý muž žije.

Sudba žádného z mužů není dobrá, nikdo nezůstane nezraněn, avšak některým se bolístky pomalu zacelí. Jiní však churaví napořád.

Muž žije svůj život v nevědomosti, aniž mu kdy dojde, jaký význam se ve skutečnosti tají ve zkušenostech, aniž pochopí velikou pravdu o sobě samém. Prožívá celý svůj život v reálném čase, ty minuty a minuty, kdy je vzhůru a dělá všechno možné, anebo kdy zcela vyřízený v posteli spí či nespí či zahání noční můry. Muž najdou žije okamžikem a mimo dosah tajemství. Zničehonic se stává zajatcem okamžiku a zůstává jím, dokud opět nezavadí o to ztracené tajemství - a to už je mrtvý. Dokud muž žije, hledá ženu - zajatkyni okamžiku a doufá že v ní nalezne tajemství věčné. Avšak muž a žena spolu to tajemství nenajdou.

Nikdo se nestará o nikoho jiného než o sebe. Nikdo nemiluje nikoho jiného než sebe. Žena je vděčná muži, jenž ji uvrhne do hlubin vášnivého zaujetí pro sebe samu, a muž je na tom úplně stejně. Společně docházejí k jakýmsi blaženým či hrůzu nahánějícím vjemům a říkají tomu láska. Bývá to však pro ně pouze další způsob, jak na okamžik zapomenout na palčivou pravdu, že život je nesmysl.