Posun vpřed

Někdo mě navedl na myšlenku, že je čas se posunout dopředu. Zkusit nové věci, poznat nové lidi, vnímat nové chutě a cítit nové lásky. Možná už je čas se rozběhnou se trošku, trošinku do světa a začít se sebou něco dělat. Přestat se držet maminky za sukni a rozběhnout se vstříc novým zítřkům. Posunout se dál ve studiu a začít uvažovat a práci a o tom co bude dál, osamostatnit se od rodičů. Je to vážný krok, ale je ho asi třeba. Je krásný přijít domů a mít tam vypráno, vyžehleno a občas i navařeno. Jenomže když je Vám přes dvacet je to už podivný a člověk již touží po svém vlastním místě k žití. A ještě je tady dalších milion otázek. Zůstat ve městě, kde jste vyrůstali, jít do města kde jste studovali nebo se prostě sbalit a jít někam kde je to neznámé, cizí, zahádné, plné možností. Snažit se objevovat nový svět a máme tady další otázku. Jít sama, vzít kamarádku, partnera, jít za partnerem. Netěžší na tom všem je asi to rozhodnutí, ten moment kdy už víte kam, proč, s kým i to co tam budete dělat. Na všechny tyhle otázky bych si chtěla odpovědět, možná ne hned, ale časem. Jedinná myšlenka, kterou bych nechtěla zradit je ta, že tohle všechno bych udělala pro sebe a proto že mě to naplňuje.