Mám v sobě tolik vjemů za poslední dobu, není to nic tak podstatného a přesto je to důležité. Člověk si tak asi uvědomí kam patří, kde se cítí dobře a že je fajn, nechat to tak a neměnit. Většinou takový okamžik zažiju. když jedu na kole a že jezdím několikrát týdně. Stačí stát těsně před západem slunce u kolejí, za chvíli bude projíždět vlak a vy vidíte jak se koleje chvějou, cítíte poslední paprsky slunce, které Vám dopadají na tvář a neuvěřitelně silně si užíváte kouzlo okamžiku. Je to něco tak nádharného že to ani popsat nedokážu, tohle se musí prožít. Miluji vůni čerstvě posekaného obilí. Jen tak stojím u pole a čichám tu vůni.
A jsou tu další věci a to se mi už nechce psát tak jindy :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat